5 tipů pro introverty na volné noze

Když jsem na škole měl před třídou cokoliv prezentovat, byla to vždycky obrovská sranda. Teda aspoň pro spolužáky. Já z toho měl noční můry a hodiny jsem si doma nacvičoval celou řeč nazpaměť. Slovo od slova. Až v rámci předmětu Prezentačních dovedností na vysoké škole jsem se dal trochu dohromady. Ale že bych se cítil jak ryba ve vodě, k tomu mám stále na míle daleko.

V začátcích podnikání jsem z toho měl upřímně trochu obavu. Přeci jen, co ten týpek, který sedí s knížkou někde v rohu a vypadá, že neumí do pěti počítat, bude komu prodávat? Správný podnikatel přece rozrazí dveře do místnosti, zaplaví všechny dávkou energie, sklidí poklonu od všech přítomných a za zvuků fanfár a mexické vlny odchází. No naštěstí jsem brzy zjistil, že to tak není.

Zpětně, když nad tím přemýšlím, tak spoustu mých kamarádů na volné noze jsou také spíše introverti. A dává to smysl. Volná noha nám umožňuje si nastavit pracovní podmínky podle svého. Dává vám svobodu si dělat co chcete a jak chcete, dokud u toho zvládnete vyprodukovat něco, za co vám klienti zaplatí. Ale také maximální odpovědnost. Samozřejmě.

Níže jsem sepsal 5 tipů v oblastech, kde jsem se jako introvert obvykle necítil komfortně a postupně je vyladil k obrazu svému. 5 oblastí v kterých se pravidelně pohybuji. Jak já, tak vy. Pravděpodobně.

---

1) Prostředí pro práci

Ačkoliv nejsem zastáncem nějakých ezoterických praktik a rad typu: “poslouchejte své tělo” zde musím potvrdit, že se mi nejvíc vyplatilo pozorovat, v jakém prostředí se cítím nejlíp.

Vyzkoušel jsem asi všechna běžná místa pro práci. Od openspace, přes coworkingy, sdílené kanceláře až po podnikání z pláže (haha). Dle očekávání se mi nejlépe pracuje doma, kde mám svůj stolní počítač, dva monitory a kompletní zázemí.

Kupodivu nemám ani často zmiňovaný problém s prací na homeofficu, že bych měl nějakou nutkavou potřebu dělat vše ostatní krom práce. Nemám na to žádný hardcore hack. Prostě ráno zasednu, večer se zvednu. Mezitím si dám nějakou pauzu, procházku, fitko a jídlo. Máma říká, že jsem určitě hrozně disciplinovaný. Já říkám, že prostě pracuji.

Dlouhodobě být čistě na homeofficu taky není ideální. Aspoň ne pro každého. Sedět 5 dní v týdnu sám za počítačem několik let v kuse není žádný med. Spousta mých kolegů to řeší tak, že chodí 2-3 dny v týdnu do coworkingu. Pro někoho asi vyhovující, já se snažím tuto sociální složku života kompenzovat spíš mimopracovními aktivitami.

2) Schůzky

Zpočátku jsem se s každým ze svých klientů potkával osobně naprosto každý měsíc. Opravdu s každým bez výjimky. Vzhledem k tomu, že pracuji v online prostředí, tak tenhle zvyk u mých kolegů dost často vyvolával poněkud zvednuté obočí. Já to ovšem bral jako investici do dlouhodobého vztahu s klientem. Přeci jen osobní kontakt se nějakým Skype callem nahrazuje velmi těžko. Klienti to velmi kvitovali.

Dnes už takhle striktní nejsem, ale stále můžu říct, že se se všemi svými klienty pravidelně scházím a s většinou stále na měsíční bázi.

Nejdřív pro mě byly osobní schůzky něčím, jako prezentace na škole. Čistou košili jsem obvykle durch propotil. Nicméně jsem to bral jako nutnou investici do svého podnikání. Dnes mě osobní schůzku ohromně baví. Dost možná proto, že mám boží klienty a vlastně se většinu času scházím furt s těmi stejnými. Známé prostředí, známí lidé. Srdce introverta plesá.

Jedna z věcí, co mi extrémně pomáhá, že veškeré schůzky vedu. Vím tak, co se bude probírat a o čem budeme mluvit. Což je pro introverta vždycky super, protože se na to mohu připravit. Když se podíváte na některé moje reference, poměrně často mí klienti zmiňují, že jsem vždy skvěle připravený.

Je pravda, že si před každou schůzkou zpracovávám list témat a otázek, co chci probrat. Navíc si v průběhu měsíce dělám ke každému klientovi poznámky, co s ním chci na další schůzce probrat. Když pak den před schůzkou zasednu k přípravě, nemusím potit témata z ničeho. Část už mám připravenou průběžně z předchozího měsíce. Na schůzce to pak vypadá, že se neskutečně dobře připravuji, ale vlastně mám jen dobrý systém. Navíc super jednoduchý.

3) Získávání klientů

Ideálním introvertím zdrojem klientů jsou osobní doporučení. Ovšem aby tě někdo doporučil, musí tě někdo znát. Což se těžko stane, pokud sedíš celý den doma pasivně za počítačem. Už rodiče mi v dětství říkali, abych jen nehrál hry na počítači a šel si udělat nějaké skutečné kamarády, měli pravdu :)

Skvělé na správě PPC kampaní je to, že pokud spravuješ klienty dlouhodobě, stačí ti těch doporučení vlastně jen pár a máš na pár let vystaráno. Nemusíš furt nahánět nové klienty, protože se dlouhodobě staráš o ty stávající. Jednoduché.

Já svá první doporučení získal od svých kamarádů a známých z marketingové agentury, kde jsem začínal. To bych asi doporučil i všem ostatním. Je to nejrychlejší a nejjistější cesta k cíli. Spokojení klienti mě pak doporučovali dál.

Nicméně spoléhat se pouze na osobní doporučení není ideální. Hlavně kvůli tomu, že to je dost nejistý zdroj a blbě se plánuje. Chvíli poptávek chodí dost, pak delší dobu nic. Pokud pak přijde něco jako covid, nebo jiná krize, co spláchne půlku tvých klientů, blbě se to dohání. Nemůžeš prostě říct “tak světe, teď mám kapacitu, teď mě doporučuj”.

Osobně mi nejvíc vyhovují schůzky 1na1 s lidmi z oboru. Facebookaři běžně doporučují PPCčkaře a opačně. Stejně tak grafici nebo vývojáři. Nicméně je to prostě o tom si vybrat formát sebepropagace, který ti vyhovuje. Pokud se necítíš před kamerou, asi nebudeš točit videa na Tiktok, ačkoliv ti to doporučuje každý druhý reklamní guru. To dá rozum.

4) Telefonování

Dříve jsem telefonování opravdu nesnášel. Když jsem chtěl zavolat někomu, koho až tak dobře neznám, byl jsem schopný půl hodiny chodit s telefonem po bytě a nacvičovat si prvních pár vět. Když jsem se konečně odhodlal, srdce v krku a tepovka 180, protistrana to zpravidla nezvedla a půl hodina v čudu.

Pomohla mi úplně jednoduchá věc. Pokud mám k řešení více než jeden konkrétní problém/téma, sepíšu si to v poznámkovém bloku v odrážkách pod sebe a v průběhu hovoru do toho prostě koukám. Nemusím tak přemýšlet nad tím, že na něco zapomenu. Hned jak si vypíšu poznámky, co potřebuji, vytáčím číslo a příliš nad tím nepřemýšlím, zda jsem ještě něco nezapomněl. Overthinking je náš nepřítel!

Já si takto poměrně zvykl, ale znám pár lidí, co telefonování prostě nedávají. Své telefonní číslo nikde neuvádí, případně veřejně komunikují, že telefonování je za poplatek, zatímco emailová komunikace zdarma. Často to zdůvodňují nějakou urgencí, vyrušením od práce apod., ale pravda je možná trochu jinde.

5) Společnost

Když se potkáme ve společnosti, kde to dobře znám s lidmi které znám, možná byste mě ani za introverta neoznačili. Pokud se naopak potkáme na nějaké akci, kde neznám nikoho, dost pravděpodobně budu ten divný týpek, co stojí bokem, kontroluje telefon co pár vteřin a nervózně pokukuje po okolí. Možná trochu přeháním, ale ne až tak moc.

Networking určitě patří k mým největším slabinám. Nicméně jsem se naučil si z toho nedělat příliš těžkou hlavu. Vím, že je pro mě mnohem cennější jeden hluboký rozhovor než si vyměňovat vizitky na potkání. Vím, že jsem silný v naslouchání, přemýšlení a až pak mluvení. To jsou moje nástroje a nimi pracuji.

Naštěstí nemám zaměstnavatele, co by mě posílal na nějaké akce, kde prostě musím být. Velmi dobře si vybírám, kam jdu a ideálně se snažím předem zjistit, jestli tam bude někdo, koho znám. No a když mi to nesedí, tak si prostě dám chlebíček, pivo a jdu domu. Už tak nějak cítím, že zraji do věku, kdy si mohu dovolit odejít z párty v 9 večer a necítit se kvůli tomu blbě.

---

Tohle bylo mých 5 tipů, co mi pomáhají být autentický v tomto extrovertním světě. Budu rád, když se podělíte o své tipy i vy. Ať už zde pod článkem nebo v komentářích na sociální sítích, kde jste na tento článek asi narazili. Ať se daří a introvertům zdar!