Úvodem je třeba přiznat, že nejsem žádný digitální nomád, ani jsem nikdy nebyl. Naopak mám rád svoje zázemí, pevné pracovní místo, dva monitory a ze změny prostředí jsem spíše nervózní. Tento trip měl tedy kombinovat trochu cestování a poznávání, ale mít pevné kvalitní zázemí pro práci na dálku na jednom místě.
Cílem tohoto článku určitě není den po dni vypisovat, co jsme dělali. Nejsem žádný blogger :) Spíš by tento článek měl sloužit jako inspirace pro někoho, kdo podobnou cestu také zvažuje, nebo koho láká si trochu rozdělit zimu v Česku a nějakou dobu pracovat z tepla. Přidám také pár tipů, co bych já sám rád věděl, než jsem do Thajska vyrazil.
Proč něco takového vůbec podnikat? Cílem bylo vypadnout ze zamračené Prahy, nasát trochu tepla a slunce, změnit prostředí a dát pár pořádných brainstormingů s lidmi z oboru. Už teď mohu prozradit, že tohle se podařilo na 100 %. A zároveň jsem si velmi dobře utřídil, jak dál rozvíjet své podnikání v dalších letech, ale o tom níže.
První, co jsem řešil ještě před odjezdem, jestli je na místě dostatečný internet a dostatečné zázemí pro práci. Přeci jen, ať jsem kdekoliv, mám furt odpovědnost za klientské budgety. K mému překvapení je internet v Thajsku super, ale i tak jsem to měl raději 3x pojištěné. SIMka s unlimited daty hned na letišti, ubytko s dobrým internetem a coworking nedaleko.
Celý zážitek ještě zlepšoval fakt, že jsme vyrazili jako banda čtyř kamarádů. Já, Jindra Fáborský, David Kočí a Michal Lysek. Banda chytrých lidí z prostředí kolem onlinu, bez ženských, to bude paráda, říkal jsem si. Nemýlil jsem se. Plán byl následující: Vyrazili jsme těsně před Silvestrem 2022. Silvestr jsme oslavili v Phuketu, kde jsme také strávili prvních pár dní a využili jsme obecně vlažnějšího pracovního tempa. V prvním týdnu nového roku jsme se pak přesunuli na Koh Lantu, kde jsme již měli booknutou vilku s bazénem, 4 ložnicemi a veškerým zázemím pro práci. Tam jsme byli do konce ledna.
Takže si užít pár prvních dní trochu ve volnějším tempu, poznat místní kulturu, jídlo, ale pak již naskočit do poměrně běžného režimu. S tím rozdílem, že si oběd nedám v Praze na Andělu, ale v nějaké chatrči s výhledem na oceán. Že hned po probuzení skočím do bazénu a snídani si dám na ulici u místní babky z palmového listu. Že se večer nevykydnu u Netflixu, ale dám pivko s kámoši na pláži při západu slunce. Takový byl plán - no úplný Instagram lifestyle :)
Střípky z pobytu:
Jídlo: Po finanční stránce absolutně nedává smysl si zde vařit, i když sem jedete na měsíc. Běžné thajské jídlo v restauraci se pohybuje kolem 80-100 Kč. Snídani od místní babky na ulici jsme kupovali i za 30 Kč.
Nicméně bacha, ať v těch restauracích nestrávíte celý den. Běžně se stane, že na jídlo čekáte i hodinu. Thajci jsou obecně dost na pohodu a příliš nespěchají. Velmi často vás obsluhuje ten stejný člověk, co vám to jídlo pak jde uvařit. Doporučuji si vytipovat místa, kam chodí více lidí a odsýpá to. Strávit 3 hodiny denně čekáním na jídlo opravdu nechcete. Zde sdílím Google Maps, kde jsou vyzkoušená místa vyznačená
Ubytování: Úplně jsme nehledali nějaké lowcost, ale co jsem matně pochytil, dá se v Thajsku bydlet klidně za 300 Kč/noc, ale asi bych to spíš nedoporučil. V Phuketu určitě chcete bydlet mimo hlavní silnice. My jsme začali náš pobyt v Hotelu Midtown Ratsada v Old Townu, což je klidná čtvrť v Phuketu. Pěkný hotel s infinity poolem, stabilním internetem a na skvělém místě. Cenově asi 800 Kč/pokoj pro dva/den. Na Koh Lantě jsme měli krásnou vilku za necelé 4 tisíce Kč/den. Na místní poměry určitě dražší, ale krom smradlavé koupelny to bylo fakt skvělé zázemí na dobrém místě. Naštěstí to mělo i druhou koupelnu, která nesmrděla :))
Coworking: Práci z naší vilky jsem si extrémně rychle oblíbil, ale i tak není od věci čas od času změnit prostředí (což je samo o sobě úsměvné říkat 11 tisíc kilometrů od domova). Každý jsme si koupili různá členství v Coworking KoHub. Velkou výhodou je, že zde nemusíte řešit jídlo. Mají svojí aplikaci, kam si dobijete kredit, objednáte si, co chcete a přinesou vám to až k počítači. Den zde stojí kolem 250 Kč. Do coworku jsme si jezdili, jak jsme chtěli, já osobně přibližně jednou za 2-3 dny.
Rovnou zde musím zmínit tip na externí cestovní monitor. Vůbec jsem nevěděl, že něco takového existuje, ale je to naprostá pecka. Napájí se to jen přes USB-C z notebooku, váží to asi 800g a společně s notebookem máte pak skoro plnohodnotnou pracovní stanici. Před cestou jsme si to koupili všichni, Michal dokonce dva :)
Zdravotnictví: Trochu nedobrovolně jsem si vyzkoušel i místní zdravotnictví. Moje nezkušenost s jízdou na skútru nenechala dlouho čekat na kolizi, kdy jsem okusil i místní asfalt. Čistě moje blbost a přecenění svých schopností. Naštěstí z toho byly jen 3 stehy na noze a odřeniny po zbytku těla. Nicméně zdravotní péče mě tu příjemně překvapila. Když mi nohu před šitím podkládali PET lahví, moc důvěry to ve mně nevzbuzovalo, ale jinak byli naprosto precizní. Veškeré léky a antibiotika byly popsané lépe než v ČR. Nic závažnějšího než stehy a odřeniny bych zde řešit nechtěl.
Obecně jsou na Koh Lantě silnice ve slušném stavu oproti zbytku Thajska. Bez skútru bych se zde opravdu pohybovat nechtěl. Je to obrovská svoboda. Zajedete si, kam chcete a prostě tam tu motorku necháte. Parkování se zde neřeší. Tady nejsou ani značky, natož parkovací místa.
Pokud by někoho zajímaly další fotky, něco jsem nahazoval na svůj Instagram.
Info, co se může hodit:
SIM kartu s daty pořídíte na letišti, ale nekupujte hned u prvních stánků, co uvidíte. Unlimited data na měsíc stojí cca 1 000 Kč.
Zásuvky jsou OK, nikdy jsme nemuseli řešit redukci.
Oficiálně potřebujete mezinárodní řidičák, ale nikdy ho po nás nikdo nechtěl. Nicméně za klid v duši těch 50 Kč za vyřízení stojí. Vystaví vám ho na počkání.
Očkování - Určitě žloutenka A+B a břišní tyfus. Doporučuje se i vzteklina, ale zvažte sami.
V ČR si zařiďte 2. pas. Stojí to 600 Kč a může se to hodit. Nejen, když náhodou první ztratíte, ale třeba jako deposit za motorku. Jako důvod uveďte, že cestujete do rizikové země.
Peníze vybírám z bankomatu skrz Revolutku, ale raději si vezměte karet více. Banka může výběr blokovat jako podezřelou transakci a bankomat kartu “sežere”. Nikomu z nás se to sice nestalo, ale určitě se chcete vyhnout tomu, že nemáte přístup k penězům.
Settle Up - super appka, když cestujete ve více lidech a pravidelně někdo platí za ostatní.
Skype volání na mobil - za pár centů/min voláte do ČR na mobily i pevné linky, když neodkladně potřebujete. Nastavíte si i svoje číslo, takže přijímající vůbec neví, že voláte přes Skype.
Nemají zde Uber, ale aplikaci Grab. A jen ve větších městech.
Repelent si kupte až na místě. Ráno a večer je potřeba.
Skútr strojí 150-250 Kč/den. Jezdí se vlevo a když se poprvé dostanete do provozu, máte pocit, že do pár minut zemřete. Ale dá se na to zvyknout.
Běžný pracovní den na Koh Lantě:
Asi nyní zklamu všechny, kdo si myslí, že PPCčkaři v Thajsku (nebo obecně na cestách) jsou prostě na dovolené a maximálně jednou za 2 dny odpoví na emaily. Nechci mluvit za ostatní kluky, protože jsme si každý řídil svůj režim sám, ale všichni jsme úplně běžně pracovali, měli cally s klienty a řešili new business.
Já osobně pracoval kolem 6 hodin denně. Lehce méně než v Praze, ale o to efektivněji. Přeci jen, jít na sluníčko, na pláž, za opicemi, k vodopádům nebo si dát jídlo s výhledem na oceán je slušná motivace :) To ale neznamená, že zanedbám své povinnosti. Furt mám odpovědnost za klientské rozpočty.
Časový posun oproti Česku je +6 hodin. Takže prakticky celý den vás nikdo neruší, ale zároveň když potřebujete, naplánujete si cally tak, že v ČR je třeba 9-10 ráno a v Thajsku 15-16 odpoledne. Pro obě strany úplně v pohodě a nikdo z mých klientů s tím neměl absolutně problém.
Na dopolední pracovní bloky jsem směřoval spíše hlubokou práci. O to se sice snažím i v ČR, ale ne vždy se to daří. V Thajsku na to byl větší klid. Pak oběd, moře, fitko nebo výlet na skútru a okolo 14-17 druhý pracovní blok. Večer obvykle jídlo na pláži nebo nějaký program s kluky, jak se komu chtělo, ale nijak jsme se na sebe nevázali. Víkendy jsme si nechávali obvykle volnější na různé větší výlety.
Večerní brainstormingy mě extrémně bavily. Krom rapového songu o PPC žábě vznikly i jiné hodnotné věci. Michal Lysek se stal Google Trenérem a já definitivně rozsekl rozvoj svého freelancerství směrem k menšímu týmu lidí specializované na PPC. Ještě tomu dám konkrétní obrysy a štábní kulturu, ale pokud to někoho zajímá, prostě mi napište
Shrnutí:
Tak jo! To je vše z mého nesourodého shrnutí Thajska :)) I jako člověk, co vykročí z Prahy spíše výjimečně, musím přiznat, že tohle bylo velmi dobré. Rozdělit si zimu a měsíc se prohřát v Asii je prostě dobrý nápad. Kdyby někoho něco zajímalo, klidně se ptejte zde v komentářích, nebo mi napište soukromě.
PS: Příští rok v lednu zvažujeme repete (možná Bali) kdo jede s námi? :))
je tam hodne rusaku?